Ropa nad 105 dolary a plyn o 136 procent výš. Co konflikt u Hormuzu dělá s náklady výroby

Eskalace kolem Hormuzského průlivu zdražila ropu i plyn, kontejnerová doprava ale zatím drží. Kterými kanály se napětí na Blízkém východě propisuje do kalkulace české výrobní firmy a co z toho sledovat.

Redakce B2B World·B2B World··3 min čtení
Roztavený kov v huti — energeticky náročná výroba a dopad rostoucích cen plynu a ropy

Geopolitické napětí se v nákladech výrobní firmy neprojeví jedním směrem ani stejně rychle. Září 2026 je toho dobrá ukázka: ropa a plyn vyletěly nahoru, námořní doprava se naopak nehnula. Pochopit rozdíl mezi těmito kanály je užitečnější než sledovat denní titulky.

Co se stalo

Začátkem září se střety mezi Spojenými státy a Iránem přesunuly přímo do Hormuzského průlivu. 5. září zaútočily USA na tři íránské tankery, íránské Revoluční gardy následně oznámily zásahy tankerů a plavidel navázaných na USA. 8. září byla podruhé za měsíc zasažena saudská rafinerie Džizán.

Průliv nebyl formálně uzavřen, provoz ale prakticky ustal. Podle dat společnosti Kpler jím v uplynulých deseti dnech proplouvalo průměrně deset komoditních lodí denně. Za normálního stavu tudy teče zhruba pětina světové ropy.

Ropa: prudký, ale ne bezprecedentní růst

Brent se 17. září obchodoval kolem 105,8 dolaru za barel. Za měsíc to je zhruba o 16 procent víc, meziročně o více než polovinu.

Trh zároveň hledá důvody k oddechu: Saúdská Arábie opravuje ropovod East–West, poškozený útoky dronů, a počítá s plným provozem zhruba do šesti týdnů. Ropovod umožňuje část exportu obejít Hormuz úplně jinou cestou, takže jeho zprovoznění je jedním z mála faktorů, které mohou cenu srazit i bez uklidnění konfliktu.

Pro výrobní firmu je ale ropa zpravidla až druhořadý vstup. Promítá se do dopravy, plastů a maziv, ne do hlavní nákladové položky.

Plyn: tady to bolí

Podstatnější zpráva je jinde. Plyn na burze TTF se 17. září pohyboval kolem 77,8 eura za megawatthodinu. Za měsíc zdražil o více než pětinu, meziročně o 136 procent.

Na vině není jen Blízký východ. Sešlo se toho víc: výpadky norských nalezišť, sucho, které omezilo vodní i jadernou výrobu elektřiny, a vlny veder, které hnaly spotřebu nahoru právě v období, kdy měla Evropa plnit zásobníky.

A nenaplnila je. K 1. srpnu byly evropské zásobníky naplněné zhruba na 57 procent, což je pro toto datum nejnižší zaznamenaná hodnota. Unijní cíl je 90 procent, byť s flexibilitou splnit ho kdykoli mezi 1. říjnem a 1. prosincem.

Pro výrobce z kovů je to ta důležitá část. Tažení drátu, kalení, popouštění i žíhání patří k energeticky nejnáročnějším operacím v provozu a plyn se do nich promítá přímo, bez zprostředkování.

Doprava zatím drží

Možná překvapivě se námořní doprava zatím nehnula. Kompozitní index Drewry byl 10. září na 4 476 dolarech za čtyřicetistopý kontejner a držel se stabilní už druhý týden v řadě.

Důvod je jednoduchý: Hormuz je ropná trasa, ne kontejnerová. Kontejnery z Asie do Evropy plují přes Rudé moře a Suez, případně kolem Afriky. Napětí v Persském zálivu se do jejich sazeb promítá nepřímo — přes cenu paliva a pojistné, ne přes trasu.

To je zároveň hlavní riziko k hlídání. Kdyby se střety přenesly do Rudého moře nebo kdyby dopravci plošně zavedli palivové přirážky, změnil by se obrázek během týdnů. Zatím se tak nestalo.

Tři kanály, kterými se to dostane do kalkulace

  1. Přímo přes energie. Nejrychlejší a nejčitelnější cesta. Kdo nemá zafixovaný odběr, pocítí to v řádu týdnů.
  2. Přes materiál. Výroba oceli je energeticky náročná, huti si zdražení promítají do ceníků s odstupem. Tenhle kanál je pomalejší, zato hůře vyjednávatelný.
  3. Přes dopravu a přirážky. Zatím nejklidnější, může se ale změnit nejrychleji, protože palivové přirážky se zavádějí ze dne na den.

Co s tím prakticky

Plánovat na špičku trhu se nevyplatí — ani jedna z uvedených hodnot není předpověď. Rozumnější je vzít to jako příležitost prověřit tři věci.

Za prvé, jak vypadá smlouva na energie a do kdy platí. U zakázek s horizontem několika měsíců je rozdíl mezi fixací a spotem zrovna teď zcela zásadní.

Za druhé, jestli cenové nabídky obsahují doložku, která umožňuje reagovat na pohyb energií. Tam, kde chybí, jde růst nákladů přímo proti marži.

Za třetí, jestli smlouvy s dopravci připouštějí jednostranné zavedení palivových přirážek a s jakým předstihem.

Analytici Oxford Economics počítají s cenou plynu kolem 60 eur za megawatthodinu ve čtvrtém čtvrtletí 2026 a prvním čtvrtletí 2027, tedy níž než dnes, ale stále vysoko. Jde ovšem o prognózu, ne o jistotu — a zkušenost z posledních tří let říká, že prognózy cen energií vydrží přesně do další události.

Zdroje: Trading Economics, Al Jazeera, Drewry World Container Index, Euronews, Oxford Economics. Hodnoty k 17. září 2026.

Časté otázky

FAQ

Autor

Redakce B2B World

Redakce · B2B World

Redakce B2B World sleduje dění na trzích komodit, v průmyslu a v dodavatelských řetězcích. Přinášíme datové přehledy cen vstupních materiálů, analýzy trendů a praktické rádce pro nákupčí, konstruktéry a manažery výrobních firem.

Související články