Recyklovaný kov má v rámci evropského mechanismu CBAM status nulových emisí, což z něj dělá ekonomicky i regulačně výhodnější volbu než primární výrobu. K tomu přispívá i nasazení vysoce pevných lehkých ocelí, které snižují spotřebu materiálu i energie.
Druhým pilířem je energetika – systémy řízení spotřeby poháněné umělou inteligencí a dlouhodobé smlouvy na obnovitelné energie pomáhají stabilizovat náklady i emise. Třetím je lokalizace dodavatelských řetězců, která zkracuje přepravní vzdálenosti a snižuje vystavení uhlíkovým clům.
Přechod na tyto postupy vyžaduje počáteční investice a může narazit na výpadky v dodávkách recyklovaného materiálu, jehož poptávka roste rychleji než nabídka. Firmy, které si ale zajistí stabilní zdroje nízkouhlíkových surovin už nyní, budou v lepší pozici i s ohledem na chystaný Industrial Accelerator Act.
