Po čtvrtstoletí vyjednávání je dohoda mezi Evropskou unií a Mercosurem — Argentinou, Brazílií, Paraguayí a Uruguayí — v praxi. Pro české výrobní firmy jde o jednu z největších změn obchodního rámce za poslední roky. Nadšení z prvních titulků ale stojí za to zchladit: skutečný dopad přichází pomalu a právě v segmentu, který zajímá výrobce šroubů a pružin nejvíc — tedy u oceli — se téměř neprojeví.
Kde věc stojí
Rada EU schválila podpis 9. ledna 2026 a dohoda byla podepsána o osm dní později. Argentina a Uruguay dokončily vnitřní procedury na konci února a prozatímní obchodní dohoda se používá od 1. května 2026.
Slovo prozatímní je důležité. Jde o dočasný nástroj, který platí do doby, než vstoupí v platnost plná dohoda o partnerství — a tu musí ratifikovat všechny členské státy. Evropský parlament navíc dohodu v lednu poslal k Soudnímu dvoru EU se třemi otázkami: zda je rozdělení do dvou nástrojů v souladu s rozdělením pravomocí, zda tzv. rovnovážná doložka nemůže tlačit Unii k omezování klimatické a potravinové legislativy a zda rozhodčí ustanovení nepodkopávají zásadu předběžné opatrnosti. Posudek soudu obvykle trvá rok až dva, stanovisko před rokem 2027 tedy čekat nelze.
Pro praxi to znamená jedno: preference lze čerpat už dnes, právní rámec ale ještě není uzavřený.
Co získávají vývozci
Mercosur patří k nejchráněnějším trhům světa a právě proto je potenciál liberalizace tak velký. Dohoda odstraní cla u více než 91 procent evropského vyváženého zboží.
U strojů a zařízení se dnes platí clo mezi 14 a 20 procenty. Podle Evropské komise se odbourá u 93 procent evropského vývozu, rozloženě do deseti let. První snížení proběhlo hned při zahájení a činilo 1,3 až 1,7 procentního bodu. U dílů pro automobilový průmysl jde o 90 procent vývozu, rovněž během deseti let, s prvním krokem 1,3 až 1,6 bodu. Nejcitlivější položky mají přechodné období až patnáct let.
Tady je jádro toho, proč zatím nikdo úspory nepočítá. Clo neklesne skokem, ale po zlomcích procenta ročně. Rozhodnutí vstoupit na brazilský nebo argentinský trh se proto nedá stavět na letošní úspoře, ale na tom, jak bude kalkulace vypadat za pět až sedm let.
Opačným směrem Unie postupně uvolní 92 procent dovozu z Mercosuru a dalším 7,5 procenta dá preferenční přístup. Zemědělské položky, které vzbudily nejvíc emocí, se otevírají jen částečně, prostřednictvím kvót.
Ocel je jiný příběh
Kdo očekával, že dohoda přinese levnější jihoamerickou ocel, bude zklamaný. Souběžně s liberalizací totiž Unie svůj ocelářský trh naopak uzavřela.
Od 1. července 2026 platí přepracovaný režim ochranných opatření. Bezcelní kvóta klesla na 18,3 milionu tun ročně, což je proti roku 2024 zhruba o 47 procent méně, a clo nad rámec kvóty činí 50 procent napříč všemi kategoriemi. Počet chráněných kategorií se rozšířil z 28 na 30 a Komise si vyhradila možnost seznam do půl roku ještě doplnit.
Z ochranných opatření jsou vyjmuty pouze státy Evropského hospodářského prostoru, tedy Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Mercosur výjimku nemá. Preferenční clo podle dohody a ochranná kvóta na ocel jsou dva oddělené režimy a ten druhý ten první přebíjí.
Pozor si zaslouží i to, že opatření nedopadají jen na hutní polotovary. Zasáhnout mohou i výrobky, které ocel obsahují nebo z ní vycházejí, i když jejich zařazení s ocelí na první pohled nesouvisí. Pro nákupčí spojovacího materiálu to znamená hlídat, do které kategorie konkrétní položka spadá, ne se spolehnout na to, že šroub přece není plát.
Papírová stránka
Preference není automatická. Dovozce ji musí uplatnit a doložit.
Základním dokladem je deklarace o původu s referenčním číslem vývozce. Na evropské straně jde o číslo v systému REX, na straně Mercosuru o místní identifikátory CUIT, CNPJ nebo RUT. Po přechodnou dobu pěti let Unie uznává i klasické osvědčení o původu; Paraguay bude zpočátku vydávat výhradně je.
Český vývozce, který chce, aby jeho zákazník v Brazílii preferenci využil, tedy potřebuje registraci v REX a jistotu, že jeho zboží splňuje pravidla původu. To druhé není formální drobnost — u výrobku z dováženého drátu se původ odvíjí od míry zpracování v Unii.
Co s tím prakticky
Pro výrobce, který do Jižní Ameriky zatím nedodává, není důvod měnit strategii přes noc. Rozumné je prověřit, zda jeho položky do liberalizované části sazebníku vůbec spadají, a zjistit, v jakém tempu clo klesne. Deset let je dost dlouhá doba na to, aby se vyplatilo vědět to dřív než konkurence.
Pro toho, kdo dováží, platí opak. Dohoda není cesta, jak obejít ocelářské kvóty, a spoléhat na ni při plánování podzimních dodávek by byla chyba.
Stěhování objemů k jinému zdroji má navíc vlastní náklady, které se v ceně za kilogram nikde neobjeví.
„Levnější drát z nového zdroje není nikdy levnější hned. Změna dodavatele znamená nové nastavení, zkoušky a ověření, že se pružina chová stejně jako z předchozí dávky — a u dílů, které zákazník schvaluje, i novou dokumentaci. Rozdíl v ceně kilogramu se proto musí počítat na roky, ne na jednu objednávku.“
— Ivan Sumera, konateľ TUSUKO, spol. s r.o.
Zdroje: Rada EU, Evropská komise (Access2Markets), Celní správa ČR. Stav k září 2026.
Aktualizováno 15. 9. 2026 o vyjádření z výroby.
